10 nejčastějších výmluv, proč nemůžeme začít cvičit.

Každý to známe. Situace, kdy víme, že je potřeba něco udělat, změnit. Ale, vlastně se nám do toho moc nechce…

a mozek již aktivně vymýšlí jednu výmluvu za druhou, proč to vlastně nejde. Proč zcela určitě nemůžeme začít cvičit. A najednou se důvody PROTI zdají velmi logické a konstruktivní a často nás opravdu přesvědčí o tom, že nemá smysl se do něčeho pouštět.

Prostě jednoduše často HLEDÁME DŮVOD A NE ZPŮSOB.

Pojďme si společně posvítit na takové desatero, které možná napadá i vás v situaci, kdy se dozvíte, že vaše bolesti zad, hlavy, kolen, či chodidel nepůjdou řešit jinak, než cvičením. Uf, toho jste se možná báli nejvíce, nebo ne? 🙂

1. Nemůžu cvičit, protože nemám čas.

Dobře, beru. Tak si pojďme společně sednout a napsat si časový snímek celého dne. Zamyslete se nad tím, které činnosti by šly zrušit, zkrátit a které by bylo možné delegovat na někoho jiného. Zdraví máte jen jedno. Musí pro Vás být prioritou.

2. Stejně to nepomůže, již jsem takhle zkoušel/a cvičit kolikrát a k ničemu to nebylo.

Dobře, taky beru. Hrála jsem spoustu let házenou a stávalo se, že jsme na turnaji prohrály. Třeba i několikrát za sebou. Mne ale nikdy nenapadlo jít do dalšího zápasu jako poražený. Každý zápas byl pro mne jako první a šla jsem do toho s přesvědčením, že vyhrajeme, že se to povede, že to vyjde. Bez toho se člověk v životě stává obětí okolností a nemá šanci se nikam dále posunout, ani se zbavit bolesti.

3. Takové jednoduché cviky nemůžou pomoci od bolesti, která mne trápí již tak dlouho.

Ano, jsme zvyklí být zahlceni složitými sestavami všeho možného. Co je jednoduché, musí být zcela určitě podezřelé a nefunkční. Vždyť věda je již tak daleko. Když se výhřez disku tak často operuje, jak je možné, že by na tuto diagnózu mohla fungovat tak jednoduchá sestava cviků?! V některých případech opravdu jiná možnost, než operace není, domnívám se ale, že se to týká mizivého procenta. Vysokému procentu pacientů opravdu pomůže pravidelné rehabilitační cvičení, za předpokladu, že je správně prováděné.

4. To cvičení mne nebaví. Je to moc pomalé.

Pokud Vám právě tento důvod vyvstane jako první, zkuste se zamyslet nad tím, zda to není právě Váš rychlý životní styl a netrpělivost, co Vám potíže s pohybovým aparátem přinesl. Za každou cenu být u všeho a všude, neodpočívat, neustále si nakládat spoustu povinností. Výkon stále a za každou cenu již nejedno, i mladé tělo, rozbilo na kousky. Zpomalte, odpočiňte si a třeba přijdete na to, že Vám to dělá dobře :-).

5. Nerozumím tomu, proč to mám dělat, nevím, co mi to přináší, jen se tak válet na zemi…

Najděte si terapeuta, který Vám vše vysvětlí a bude Vám dobrým průvodcem. A také někoho, s kým Vás to baví. Na koho se budete těšit. I zde jsou důležité sympatie, důvěra a jakási chemie. I já si takto vybírám. Lékaře, pojišťovací makléře, účetní,…

6. Bolest je v mém věku přece normální, ne?

Ano, souhlasím. Bolest je součástí života. S určitou mírou bolesti je dobré se občas potkávat a přijmout ji. Rozšiřuje to naše komfortní zóny. Potom je ale situace, kdy nás již bolest začíná obtěžovat, bere nám energii a omezuje nás v běžném životě. A navíc, je s námi neustále, neumíme si od ní ulevit a navíc se stupňuje. To je již stav, kdy bychom měli zvonit na poplach a přemýšlet o tom, co je špatně. Dlouhodobě totiž nebude mít bolest vliv pouze na naše tělo, ale zejména na naši psychiku, která ovlivní naše chování a posléze i vztahy.

7. Měla to má babička, máma to má taky, mám to i já, je to dědičné, s tím nic neudělám, nemá cenu se snažit.

První část souvětí mohu podepsat, druhou již ne. Ano, genetika je silná, bude tady neustále, program nezměníme, ale můžeme ho ovlivnit v náš prospěch a zmírnit obtíže, které nám jsou geneticky dány do vínku. Vyžaduje to ale naši každodenní pozornost. My za tu pozornost ale stojíme, co říkáte?

8. Jsem líná/líný cvičit, chci to rychle opravit, půjdu na operaci, to bude rychlé řešení a bude po problémech.

Ano, rychlé řešení to bude. Záleží na jak dlouho a s jakým výsledkem. Pokud dáte do opravny auto s rozbitým motorem a necháte mu vyměnit blatník, nemůžete čekat, že až si ho budete vyzvedávat, chytne na první dobrou. Stejně tak je to s pohybovým aparátem. Pokud tělo dlouhodobě zanedbáváte, dílčí oprava jednoho segmentu nic neřeší, začne se to hroutit jinde. Určitým řešením může být příprava před zákrokem, zacvičení a důkladná rehabilitace poté. Vlastně již celoživotní. Ale to do kolonky jsem líná/líný asi nepatří :-).

9. Nemůžu se uvolnit z práce a přijít na terapii.

Myslíte si, že Váš zaměstnavatel na Vás bere také takové ohledy? A k čemu mu budete poté, až budete v dlouhodobé pracovní  neschopnosti? Myslíte si, že o takové zaměstnance stojí? A nebo jinak… Když podnikáte a máte pocit, že to bez Vás nepůjde… A co bude v okamžiku, kdy Vás bolest ochromí natolik, že jednoho dne nevstanete z postele? Ano, i to se stává. A to často i lidem mezi 30 – 40 rokem, kteří by měli být v plné síle. Co potom bude s Vaším podnikáním?

10. Nemám doma místo a čas pro sebe abych mohl/a pravidelně cvičit.

Nastavte si pravidla. Vše je o vzájemném respektu a dohodě. Pokud si nejste doma schopni prosadit chvíli času a místa jen pro sebe, něco není v pořádku a je zapotřebí to změnit.

Tak co, našli jste se alespoň v některém z bodů? Teď již stačí jen zahodit výmluvy a začít :-).